Text článku:

Předškolní vzdělávání je všeobecně považováno za významný začátek procesu celoživotního učení a vzdělávání, a tím i za jeden z důležitých předpokladů pozdějšího pracovního a životního uplatnění. Proto se mnohde uvažuje o tom, zda by předškolní vzdělávání nemělo být stanoveno v určitém rozsahu jako povinné, resp. od jakého věku by měla dětem nastat vzdělávací povinnost.

Problém stanovení hranice pro započetí povinného vzdělávání řeší v rámci svých vzdělávacích systémů řada států. V zemích EU je tato hranice stanovena různě, přibližně v rozmezí tří let. Nejnižší věkovou hranicí je dosažení čtyř let, nejvyšší pak sedmi let.

Ve většině státu EU (cca ve dvou třetinách) začíná povinné vzdělávání – stejně u nás – od šesti let věku dítěte, případně mezi šestým a sedmým rokem. Příkladem může být Francie, kde je podle Školského zákona povinná školní docházka stanovena od šesti do šestnácti let. Podobný model funguje např. také ve Švédsku, Dánsku, Belgii, Itálii, Německu, Rakousku, Slovensku, Portugalsku, Španělsku, Slovinsku, Bělorusku, Irsku a v řadě dalších zemí.

Dříve než v šesti letech jsou děti povinně „zaškolovány” přibližně v 11 státech (např. Bulharsko, Kypr, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko Řecko, Švýcarsko). Většinou platí tato povinnost od pěti let, ve výjimečných případech dokonce od čtyř. Povinné vzdělávání pětiletých dětí probíhá většinou jako předškolní vzdělávání, a to v mateřské či v základní škole, výjimečně je součástí školního vzdělávání. V některých zemích se situace různí podle oblastí či kantonů (Švýcarsko, Velká Británie). Např. v Nizozemí jsou od roku 1985 mateřské školy integrovány do systému základního vzdělávání, povinná školní docházka je podle zákona stanovena od pěti let věku dítěte a trvá do šestnácti. V Rumunsku byla podle zákona z roku 1999 povinná školní docházka z původních osmi let prodloužena na devět. Děti začínají povinné vzdělávání ve věku mezi šestým a sedmým rokem, předškolní vzdělávání v posledním roce  je povinné.

Naproti tomu jsou země (např. Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Ukrajina), kde se děti povinně vzdělávají až od sedmi let. Např. ve Finsku všechny děti, které trvale pobývají na jeho území, musí povinně absolvovat základní vzdělávání v délce devíti let. Zahajují je v roce, v němž dovrší sedmý rok věku. Systematická předškolní výchova a výuka poskytované ve střediscích denní péče (mateřských školách) nebo – v případě šestiletých dětí – v základních školách v ročníku, který předchází zahájení školního vzdělávání, je nepovinná.

Specificky řeší problém Lichtenštejnsko. Všechny děti, které dosáhly věku čtyř let, mají podle zákona právo účastnit se dvouletého předškolního vzdělávání, které je pro většinu dětí nepovinné. Výjimku tvoří děti, jejichž prvním jazykem není němčina; pro tyto děti je předškolní vzdělávání od pěti let povinné. Během tohoto roku děti získávají nejen značnou jazykovou podporu, ale zároveň je kladen důraz na všestranný rozvoj dítěte.  

V současné době v některých zemích narůstají tendence změnit celý systém předškolního a počátečního vzdělávání tak, aby povinné vzdělávání začínalo co nejdříve. Příkladem tohoto řešení může být např. Švýcarsko (podobně i Německo). Zde probíhá proces, jehož cílem je sladit předškolní a počáteční vzdělávání, zlepšit kvalitu počátečního vzdělávání a standardizovat jeho úroveň. Probíhá ověřování různých modelů, jak obě úrovně co nejlépe propojit.

Pro ilustraci uvádíme celkový přehled o zaškolování, resp. o zahájení, případně i trvání povinného vzdělávání.

Povinná školní docházka v jednotlivých evropských státech

Shrnutí:

Mezi zeměmi EU je několik států, kde jsou děti povinně „zaškolovány” dříve než v šesti letech, většinou od pěti let věku, ve výjimečných případech dokonce od čtyř. Naproti tomu je řada zemí, kde se děti povinně vzdělávají až od sedmi let. Nejvíce států uplatňuje podobný model jako v ČR, tj. zavedení vzdělávací povinnosti dítěte od šesti let, resp. mezi šestým a sedmým rokem věku. Jediný stát (Lichtenštejnsko) stanovuje předškolní vzdělávací povinnost výběrově, pouze pro určitou skupinu populace.