MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ,
MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
Podklad pro diskuzi
ke Strategii vzdělávací politiky do roku 2020
2. Odstraňování slabých míst
vzdělávacího systému
Praha, březen 2013
Úvod
V lednu 2013 zahájilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přípravu Strategie
vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, která má vytvořit rámec pro dlouhodobý
rozvoj celého vzdělávacího systému. V zájmu zohlednění názorů všech klíčových aktérů
v oblasti vzdělávání, ale i široké veřejnosti se od počátku snažíme strategii připravovat co
nejotevřenějším způsobem. Základní východiska a principy připravované strategie jsou
představeny v materiálu Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Na toto
obecné shrnutí navazují dílčí materiály pro diskuzi vypracovávané ministerstvem
k jednotlivým profilujícím tématům, které budou v průběhu jara 2013 předkládány k veřejné
konzultaci v tomto pořadí:
1.
2.
3.
4.
5.
Posílení relevance a prestiže školy a školního vzdělávání
Odstraňování slabých míst vzdělávacího systému
Ověřitelné standardy jako předpoklad zajišťování kvality výuky
Role učitelů jako předpoklad kvalitní výuky
Kvalitní řízení vzdělávacího systému a posilování jeho kapacity
Tyto podklady mají sloužit k iniciaci diskuze o jednotlivých hlavních směrech budoucí
strategie.
Posláním předkládaného dokumentu je zahájit diskuzi o strukturálních problémech
českého vzdělávacího systému, přičemž hlavní pozornost chceme soustředit k čtyřem
tématům:
prostupnost vzdělávacího systému jako celku,
dostupnost a role předškolního vzdělávání,
pojetí odborného vzdělávání,
diverzifikace terciárního vzdělávání.
Některým bezprostředně souvisejícím tématům se věnují samostatné kulaté stoly, a proto je
ponecháváme pro tuto chvíli vědomě stranou (role školy a školního vzdělávání obecně, otázka
ukotvení vzdělávacích standardů a ověřování jejich dosahování, role učitele).
2
Chceme odstraňovat slabá místa ve struktuře vzdělávací soustavy
V uplynulých dvou desetiletích byl český vzdělávací systému obohacen o některé nové
prvky na úrovni oborů vzdělávání (devítiletá povinná školní docházka uskutečňovaná
v základním školství, vzdělávací programy vyšších odborných škol, strukturované studium
na vysokých školách) i vzdělávacích institucí (víceletá gymnázia, vyšší odborné školy,
neuniverzitní vysoké školy). Z hlediska struktury však k radikální přestavbě celého systému
po roce 1990 nedošlo.
Některé negativní trendy v poslední době naznačují, že struktura české vzdělávací soustavy
se stále obtížněji vyrovnává s aktuálními demografickými, společenskými, ekonomickými
a kulturními změnami. Vedle tradičních silných stránek systému, mezi které patří například
nízká míra předčasných odchodů ze vzdělávání a vysoká míra dokončování středoškolského
vzdělávání, se v praxi začaly výrazněji projevovat i některé jeho slabé stránky.
Za nejvýznamnější považujeme:
nedostatečné kapacity v předškolním vzdělávání a nevyjasněnou roli tohoto sektoru
v rámci vzdělávací soustavy,
klesající úroveň klíčových kompetencí žáků druhého stupně základních škol,
klesající zájem o odborné vzdělávání s výučním listem, jeho nízkou relevanci
a s tím spojenou vysokou nezaměstnanost absolventů,
klesající zájem o vyšší odborné vzdělávání a nejasné postavení tohoto v rámci
terciárního vzdělávání.
Každá část vzdělávací soustavy má samozřejmě své specifické problémy, nejvýznamnější
systémová selhání se však objevují právě na přechodu mezi jednotlivými stupni vzdělávání
a mezi oblastí vzdělání a světem práce.
V rámci připravované Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 chceme koncepčně
a systematicky řešit strukturální problémy vzdělávací soustavy. Považujeme přitom za účelné
zaměřit pozornost v první řadě na soustavu vzdělávacích a studijních programů a teprve
druhotně řešit otázku institucionálního uspořádání školského systému (typy škol). Všechna
navrhovaná opatření musí být systémová a vzájemně koordinovaná s ohledem na celek
vzdělávací soustavy, nesmí jít o izolované intervence v jejích jednotlivých částech. Hlavním
cílem je vytvořit systém, který dá každému vzdělávanému (ať dítěti, mladému člověku nebo
i dospělému) stejnou šanci dosáhnout svého plného potenciálu.
Hlavní zamýšlená opatření z pozice ministerstva:
Zvýšit dostupnost a význam předškolního vzdělávání tak, aby kvalitní předškolní
vzdělávání bylo dostupné všem dětem starším čtyř let bez ohledu na zaměstnanost
rodičů či jiné okolnosti na straně rodiny dítěte.
Posílit vzdělávací rozměr předškolního vzdělávání na úkor jeho pečovatelské
složky zejména modernizací jeho kurikula a zvyšováním kvalifikace vyučujících.
Zvýšit otevřenost a prostupnost vzdělávacího systému, mimo jiné zabezpečením
dostatečného společného základu kurikula na každé úrovni vzdělávání jako opory
pro následující vzdělávací cestu.
3
Odstranit slepé vzdělávací cesty, navázat strukturu vzdělávacího systému
na kvalifikační rámce uznávané v Evropě, včetně systémového začlenění vyššího
odborného vzdělávání.
Zvýšit prostupnost a relevanci odborného vzdělávání tak, aby se maximálně
zvýšila jeho efektivita a užitečnost pro absolventy a zaměstnavatele.
V odborném vzdělávání klást větší důraz na klíčové kompetence, aby se zvýšila
uplatnitelnost absolventů tohoto sektoru vzdělávání na pracovním trhu, stejně jako
jejich připravenost k dalšímu vzdělávání a k aktivnímu občanství.
4
Otázky pro diskuzi
1.
Které části vzdělávací soustavy trpí největšími problémy z hlediska spravedlivého
přístupu ke vzdělání, studijní (ne)úspěšnosti a prostupnosti do dalších vzdělávacích
stupňů?
2.
Vyžaduje současný stav zásadní změny v existující struktuře oborové soustavy,
nebo je možné řešit aktuální problémy na existujících základech?
3.
Měli bychom směřovat k systému, který nebude umožňovat předčasnou
specializaci vzdělávacích cest? Jak dlouhá má být společná doba vzdělávání?
4.
Které faktory nejvíce ovlivňují dostupnost a kvalitu předškolního vzdělávání?
Jaká má být jeho role ve vzdělávacím systému?
5.
Jak mají být systémově řešeny problémy těch segmentů vzdělávacího systému,
které neposkytují přímou prostupnost do vyšších vzdělávacích stupňů?
6.
Je vhodné posilovat osvojování klíčových kompetencí a obecných dovedností
na úkor specificky odborných znalostí a dovedností?
7.
Jakou roli má v systému hrát uznávání neformálního vzdělávání a informálního
učení?
5
Schéma vzdělávacího systému České republiky ve školním / akademickém roce 2012/2013
Ph.D., Th.D.
ISCED 6
VYSOKÉ ŠKOLY
doktorské studijní programy
3–4
Mgr., Ing., ...
VYSOKÉ ŠKOLY
ISCED 5A
navazující magisterské
studijní programy
3
1–2
Mgr., Ing., MUDr., MVDr., MDDr. ...
Věk
24
ISCED 5A
Bc.
23
ISCED 5A
DiS.
22
ISCED 5A
ISCED 5A
ISCED 5B
21
VYSOKÉ ŠKOLY
20
ISCED 5B
magisterské studijní programy
19
6
5
VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY
bakalářské studijní programy
4
4
3
3
3,5
předpoklad: maturitní zkouška
ISCED 4A
ISCED 4A
ISCED 4C
zkrácené studium
s maturitní zkouškou
zkrácené studium
s výučním listem
1–2
nástavbové studium
2
1–2
STŘEDNÍ ŠKOLY
A KONZERVATOŘE
včetně škol pro žáky
se speciálními vzdělávacími
potřebami
DiS.
Věk
Ročník
20
5B
19
18 13 17 12 16 11 3B
15 10 8
15 10 14 9
5B
3B
ISCED 3A
KONZER-
VATOŘE
gymnaziální obory
6
8
6
ostatní obory
2
1
2. stupeň
(7.–10. ročník)
2. stupeň
ISCED 2A
5
8
8
ZÁKLADNÍ ŠKOLY
včetně škol pro žáky se speciálními
vzdělávacími potřebami
4
3 1. stupeň
2
6
2
10
ISCED 2C/3C
STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
ISCED 2C
6
7
6
3
4
4
ISCED 3C
STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
S VÝUČNÍM LISTEM
10. r. pro žáky se speciálními
vzdělávacími potřebami
8
11
ISCED 3C
STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ S MATURITNÍ ZKOUŠKOU
ISCED 1
1 9
ZÁKLADNÍ
ŠKOLA
SPECIÁLNÍ
1. stupeň
(1.–6. ročník)
ISCED 1
9
10
MATEŘSKÉ ŠKOLY
včetně škol pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami,
přípravný stupeň základní školy speciální, přípravné třídy základní školy pro děti se sociálním znevýhodněním
ISCED 0
3
Legenda:
závěrečná zkouška
závěrečná zkouška s výučním listem
maturitní zkouška*
absolutorium
státní závěrečná zkouška, státní rigorózní zkouška
další vzdělávací stupeň
pracovní trh
přijímací řízení
státní doktorská zkouška
základy vzdělání
základní vzdělání
* Maturitní zkoušku mohou vykonat i žáci konzervatoří, a to nejdříve po čtvrtém ročníku, v oboru tanec po osmém ročníku.
Zdroj: DZS, MŠMT
Autor:
MŠMT (2013)
Primární kategorizace zdrojů: